Telekomunikace

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Telekomunikace (z řeckého tele – vzdálený a latinského communicare – sdílet) neboli sdělovací technika se zabývá předáváním informací (např. zpráv, signálů, textů, obrázků, zvuků) na dálku. K telekomunikaci dochází vždy tehdy, je-li ke komunikaci používáno technické zařízení. Informace jsou přenášeny přes určité přenosové médium, v současnosti nejčastěji ve formě elektrického signálu přes metalický vodič v kabelovém vedení, optickým signálem přes optické vlákno v kabelovém vedení (či výjimečně vzduchem), nebo bezdrátově prostřednictvím elektromagnetických vln v rádiovém spektru. Tato přenosová média je často možné rozdělit do většího počtu komunikačních kanálů pomocí techniky tzv. multiplexování a přenášet tak několik informací přes jedno médium současně.

První způsoby komunikace na dálku zahrnovaly vizuální signály jako signální ohně, kouřové signály, signální vlajky a heliografy. Dalším příkladem předmoderní komunikace na větší vzdálenosti byly akustické signály ve formě bubnování, používání hlásných trub a hlasitých píšťal. Technologie konce 19. a především pak 20. a 21. století umožnily využívat pro komunikaci na velkou vzdálenost nové vynálezy z oblasti elektrotechniky a elektromagnetismu, kterými jsou telegraf, telefon, rozhlas, televize, telekomunikační sítě, mikrovlnné přenosy, optická vlákna a telekomunikační družice.

Revoluce v bezdrátových technologiích započala v první dekádě 20. století díky vývoji v oblasti rádiové komunikace Guglielmem Marconim který za to byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1909, a mnoha dalšími vynálezci a vývojáři na poli elektrotechniky a elektrické telekomunikace. Těmi byli například Charles Wheatstone, Samuel Morse (vynálezce telegrafu), Alexander Graham Bell (vynálezce telefonu), Nikola Tesla, Lee de Forest a Philo Farnsworth.