Fluor

Fluor
[He] 2s2 2p5 19 F 9
↓ Periodická tabulka ↓
Tekutý fluor za kryogenních teplot
Obecné
Název, značka, číslo	Fluor, F, 9
Cizojazyčné názvy	lat. fluorum
Skupina, perioda, blok	17. skupina, 2. perioda, blok p
Chemická skupina	Halogeny
Koncentrace v zemské kůře	270 až 625 ppm
Koncentrace v mořské vodě	1,3 mg/l
Vzhled	plyn: velmi světle žlutý, kapalina: jasně žlutá, pevná: alpha je neprůhledný, beta je průhledný
Identifikace
Registrační číslo CAS	7782-41-4
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	18,998403
Atomový poloměr	50 pm
Kovalentní poloměr	71 pm
Van der Waalsův poloměr	135 pm
Elektronová konfigurace	[He] 2s2 2p5
Oxidační čísla	−I, 0
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	3,98
Ionizační energie
První	1 681,0 kJ/mol
Druhá	3 374,2 kJ/mol
Třetí	6 050,4 kJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	Krychlová
Molární objem	11,20×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	1,696 kg/m3
Skupenství	Plynné
Tlak syté páry	100 Pa při 50 K
Rychlost zvuku	286 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	27,7 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	−218,62 °C (54,53 K)
Teplota varu	−188,12 °C (85,03 K)
Skupenské teplo tání	0,510 kJ/mol
Skupenské teplo varu	6,54 kJ/mol
Měrná tepelná kapacita	813 Jkg−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Standardní elektrodový potenciál	2,87 V
Magnetické chování	Nemagnetický
Bezpečnost
GHS03 GHS05 GHS06 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R8, R26, R35
S-věty	S9, S26, S28, S36/37/39, S45
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 17F umělý 64,49 s ε β+ 2,760 5 17O 18F umělý +1 109,77 min ε β+ 1,655 9 18O IT 1,121 36 18O 19F 100% je stabilní s 10 neutrony 20F umělý 11,00 s β− 7,025 20Ne 21F umělý 4,158 s β− 5,684 21Ne
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Kyslík ≺ F ≻ Neon ⋎ Cl

Fluor (chemická značka F, latinsky fluorum) je nekovový prvek, značně toxický, zelenožlutý plyn, chemicky mimořádně reaktivní. Vyznačuje se vysokou elektronegativitou. Je nejlehčím prvkem z řady halogenů. V historii se ho lidé pokoušeli velmi dlouho získat, ale kvůli jeho vysoké reaktivitě se to podařilo teprve roku 1886 Henrimu Moissanovi elektrolýzou chlazené směsi KHF₂ v HF. Za výrobu fluoru získal Nobelovu cenu.

Fluor se na Zemi vyskytuje pouze ve sloučeninách a to v nevelkém množství. Nejvýznamnější minerály fluoru jsou kazivec CaF₂ a fluorapatit Ca₅(PO₄)₃F, které se používají k jeho výrobě. Fluor se vyrábí elektrolýzou roztoku KHF₂ v HF. Kvůli extrémní reaktivitě a problémům s jeho skladováním se fluor spotřebovává ihned na místě výroby.

Ze sloučenin fluoru se nejvíce využívá kyselina fluorovodíková, jako základní průmyslová chemikálie, kryolit, který se používá na snížení teploty tání bauxitu při výrobě hliníku a fluorid uranový, který slouží k rozdělení izotopů uranu pro použití v jaderných elektrárnách. Fluor se dále využívá na výrobu teflonu a dalších syntetických organických polymerů. Fluor patří také k biogenním prvkům. Vyskytuje se v kostech a zubech.