Bor (prvek)

Bor
[He] 2s2 2p1 10 B 5
↓ Periodická tabulka ↓
Bor (β-rhombohedral)
Obecné
Název, značka, číslo	Bor, B, 5
Cizojazyčné názvy	lat. borum
Skupina, perioda, blok	13. skupina, 2. perioda, blok p
Chemická skupina	Polokovy
Koncentrace v zemské kůře	3 až 10 ppm
Koncentrace v mořské vodě	4,6 mg/l
Vzhled	Hnědočerná pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-42-8
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	10,811
Atomový poloměr	90 pm
Kovalentní poloměr	84 pm
Van der Waalsův poloměr	192 pm
Elektronová konfigurace	[He] 2s2 2p1
Oxidační čísla	3,2,1,-1,-5
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	2,04
Ionizační energie
První	800,6 kJ·mol
Druhá	2427,1 kJ·mol
Třetí	3659,7 kJ·mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	Čtverečná
Molární objem	4,39×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	2,08 g cm−3
Skupenství	Pevné
Tvrdost	9,5
Tlak syté páry	100 Pa při 2822K
Rychlost zvuku	16 200 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	27,4 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	2076 °C (2 349,15 K)
Teplota varu	3927 °C (4 200,15 K)
Skupenské teplo tání	507 KJ/mol
Skupenské teplo varu	52,2 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita	1260 Jkg−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost	5,10−6 S/m
Měrný elektrický odpor	106Ωm
Magnetické chování	Paramagnetický
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
R-věty	R22
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 8B umělý 770 ms ε β+ 5,837 8Be 10B 19,9% je stabilní s 5 neutrony 11B 80,1% je stabilní s 6 neutrony 12B umělý 20,2 ms β− 13,369 12C 13B umělý 17,33 ms β− 99,714% 13,437 13C β− n 0,286% 18,314 12C 14B umělý 12,5 ms β− 93,9% 20,664 14C β− n 6,1% 21,614 13C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Beryllium ≺ B ≻ Uhlík ⋎ Al

Bor (též bór; chemická značka B, latinsky borium nebo borum) je nejlehčím z řady prvků III. hlavní skupiny prvků v periodické tabulce prvků. Patří mezi polokovy vysokým bodem tání i varu – svými vlastnostmi leží na hranici mezi kovy a nekovy.

Byl izolován roku 1808 Humphrym Davym, Gay-Lusacem a Luisem Jacquesem Thénardem v nepříliš vysoké čistotě a teprve roku 1824 ho Jöns Jakob Berzelius označil za samotný prvek.