Jod-125

Jod-125 (¹²⁵I) je radioizotop jodu, používaný v nukleární medicíně a při radioterapii, na léčbu například nádorů prostaty a mozku. Je to, po jodu-129, druhý nejstabilnější radioizotop jodu.

Přeměňuje se s poločasem 59,49 dne záchytem elektronu na excitovaný stav telluru-125; nejedná se o metastabilní ^125mTe, nýbrž o stav s nižší energií, dále se přeměňující vyzářením gama fotonu s maximální energií 35 keV. Část přebytečné energie ¹²⁵Te se uvolní vnitřní přeměnou, kde uniklé elektrony mají také energie 35 keV, nebo rentgenovým brzdným zářením těchto elektronů a také 21 Augerovými elektrony, které mají energie mezi 50 a 500 elektronvolty.^[1] Konečným produktem je stabilní ¹²⁵Te.

V lékařských využitích nezpůsobují vnitřní přeměna ani Augerovy elektrony větší škody mimo buňky, ve kterých se nacházejí atomy tohoto izotopu. Rentgenové a gama záření má dostatečně nízkou energii, aby se dostala větší dávka do sousedních tkání (podobné využití má i palladium-103).^[2]

Vzhledem k poměrně dlouhému poločasu přeměny a nízké energii vyzařovaných fotonů, zjistitelných krystalovými detektory, je ¹²⁵I vhodný k izotopovému značkování protilátek a v jiných podobných procesech zahrnujících bílkoviny mimo tělo. Tyto vlastnosti jej také činí využitelným pro brachyterapii a při zobrazování v nukleární medicíně, kde se navazují na albumin nebo fibrinogen a mají delší poločas než ¹²³I , potřebný pro diagnostické či laboratorní procedury trvající několik dnů.

Jod-125 lze použít na zobrazování štítné žlázy, kde je ale vhodnější jod-123, protože lépe proniká tkání a má kratší poločas přeměny (13 hodin). ¹²⁵I se používá na sledování ledvin u pacientů s poruchami jejich funkce. Také má využití při brachyterapii nádorů. Na radioterapeutickou ablaci tkání absorbujících jod, jako je štítná žláza, je vhodnější jod-131, který vydává záření β⁻.

Při výzkumu imunity rostlin slouží ¹²⁵I jako radioznačkovač ligandů za účelem určování receptorů, na které se navazují.^[3]

¹²⁵I se vytváří záchytem elektronu z ¹²⁵Xe, umělého izotopu xenonu, vznikajícího záchytem neutronu ze stabilního ¹²⁴Xe, s přirozeným výskytem kolem 0,1 %. Vzhledem ke krátkému poločasu je výskyt ¹²⁵I v přírodě prakticky nulový.